• Knižní okénko

    Dívej se Vzhůru k obloze

    Brandon Sanderson prolétnul v loňském roce bookstagramem rychleji než vesmírná loď, a tak jsem se rozhodla, že bych i já měla konečně jeho tvorbu zakusit na vlastní pěst. Tento autor, jehož díla překládá nakladatelství Talpress, se soustředí převážně na fantastiku, nicméně Vzhůru k obloze patří pod žánr sci-fi. A vzhledem k tomu, že se cílová skupina tohoto díla pohybuje v young adult světě, řekla jsem si, že nejmoudřejší bude začít právě s ním! A tak, když přišel leden a s ním má každoroční spolupráce s MegaKnihami, můj výběr nemohl padnout jinam! Autor nás zde seznamuje s mladou dívkou Spensou, jež chce odmalička létat ke hvězdám – stejně jako její otec,…

  • Knižní okénko

    Nakresli mi beránka, řekl Malý princ

    Jsou knihy, které přečteme a za týden už si nepamatujeme ani jména hlavních hrdinů. A pak ty, jež v nás zůstanou navždy, protože v sobě mají něco, co se nám zapíše hluboko do duše, a po jejich přečtení už nikdy nebudeme stejní jako předtím. Za roky, co čtu, jsem takových knih našla hodně, a přesto je mezi nimi jedna, která ve všech směrech vyčnívá – Malý princ. Mé první setkání s Malým princem proběhlo v roce 2015, kdy na jeho motivy vyšel animovaný film. Viděla jsem tehdy asi patnáct minut, načež jsem to vypnula a už se k tomu nechtěla vracet. Teď už vám nejsem schopná říct proč, nejspíš mě…

  • Knižní okénko

    Noci běsů přichází a oheň přestal hořet

    Mé první setkání s Kateřinou Šardickou proběhlo skrz její prvotinu, Zmizení Sáry Lindertové. Z příběhu o lidech, kteří záhadně mizí v metru, jsem byla nadšená. Zamilovala jsem si autorčin osobitý styl psaní i schopnost vystrašit mě k smrti. A tak mi bylo jasné, že mě nesmí minout ani její druhá kniha, která vyšla v nakladatelství Fragment v loňském roce. Noci běsů jsou zasazeny do vesnice, v níž se snad zastavil čas. Lidé zde stále věří na staré slovanské bohy a taky na běsy, které chodí krajem, když se po zimním slunovratu stírají hranice mezi světy. Před dvanácti lety tady beze stopy zmizely čtyři děti a zanechaly po sobě jen spoustu zmatku, truchlící rodinu a pátou kamarádku, které…

  • Knižní okénko

    Setrvávat v neuspokojivém manželství a studovat školu, kterou sis nevybrala? Nemusíš!

    Na Dagmar Digmu Čechovou, autorku románu Nemusíš! vydaného v roce 2020 nakladatelstvím Moba, jsem poprvé narazila na facebookové skupině Odstartujte svoji knihu. Informace o její, tehdy ještě plánované, knize jsem přijímala spíš pasivně, občas mi něco utkvělo v paměti a jindy jsem zase přečetla nějaký komentář. Ale už tehdy ve mně postupně klíčilo semínko toho, že bych si ji ráda přečetla. Krátce po vydání moje očekávání vzrostla přívalem pozitivních recenzí, které na mě na internetu vyskakovaly, a netrvalo to ani týden, abych si udělala jasno. Tuhle knihu jsem si prostě musela přečíst. A tak můžete hádat, jakou radost mi udělalo, když se mi sama autorka ozvala s tím, zda bych román nechtěla poslat…

  • Povídání u čaje

    Jaké bylo Odpoledne mezi stranami

    Pár měsíců to sice trvalo, ale konečně pro vás mám nachystané shrnutí Odpoledne mezi stranami, které jsem pořádala v rámci svého tříletého výročí v knižní komunitě. Nějakou dobu mi totiž zabralo dát dohromady všechny fotky, jak moje, tak ty z KJM, potom jsem řešila celý přesun blogu… Ale konečně jsem to nachystala a můžu se s vámi podělit o všechno, co tomu jednomu dnu předcházelo. Takže pokud vás zajímá, jak se mi podařila zorganizovat moje úplně první knižní akce, směle se pusťte do čtení! Od myšlenky k realizaci To, že bych možná ráda zorganizovala nějaký sraz, mě napadlo po Světu knihy v roce 2019. Byla to moje první knižní akce,…

  • Povídání u čaje

    Nepopsaná strana papíru

    Ručičky hodin se pomalu blíží ke dvanáctce, zbývají minuty, než budu muset sundat svůj kalendář ze zdi a pověsit místo něj na dalších dvanáct měsíců zase nějaký nový. Sedím v šedém ušáku a právě svými myšlenkami plním poslední stranu deníku. Dám si záležet na poslední větě. A pak vstanu, uložím ho do krabice pod svou postelí a vytáhnu další, který tam mám už několik měsíců nachystaný. Otevřu ho. A píšu. Stojím před gymnáziem, které má být pro následující čtyři roky místem, kam se budu den co den vracet. Téměř nikoho tam neznám. Netuším, kde je učebna, do níž mám první den jít. Beru do rukou novou knihu a začítám se…

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial