-
Nakresli mi beránka, řekl Malý princ
Jsou knihy, které přečteme a za týden už si nepamatujeme ani jména hlavních hrdinů. A pak ty, jež v nás zůstanou navždy, protože v sobě mají něco, co se nám zapíše hluboko do duše, a po jejich přečtení už nikdy nebudeme stejní jako předtím. Za roky, co čtu, jsem takových knih našla hodně, a přesto je mezi nimi jedna, která ve všech směrech vyčnívá – Malý princ. Mé první setkání s Malým princem proběhlo v roce 2015, kdy na jeho motivy vyšel animovaný film. Viděla jsem tehdy asi patnáct minut, načež jsem to vypnula a už se k tomu nechtěla vracet. Teď už vám nejsem schopná říct proč, nejspíš mě…
-
Noci běsů přichází a oheň přestal hořet
Mé první setkání s Kateřinou Šardickou proběhlo skrz její prvotinu, Zmizení Sáry Lindertové. Z příběhu o lidech, kteří záhadně mizí v metru, jsem byla nadšená. Zamilovala jsem si autorčin osobitý styl psaní i schopnost vystrašit mě k smrti. A tak mi bylo jasné, že mě nesmí minout ani její druhá kniha, která vyšla v nakladatelství Fragment v loňském roce. Noci běsů jsou zasazeny do vesnice, v níž se snad zastavil čas. Lidé zde stále věří na staré slovanské bohy a taky na běsy, které chodí krajem, když se po zimním slunovratu stírají hranice mezi světy. Před dvanácti lety tady beze stopy zmizely čtyři děti a zanechaly po sobě jen spoustu zmatku, truchlící rodinu a pátou kamarádku, které…
-
Setrvávat v neuspokojivém manželství a studovat školu, kterou sis nevybrala? Nemusíš!
Na Dagmar Digmu Čechovou, autorku románu Nemusíš! vydaného v roce 2020 nakladatelstvím Moba, jsem poprvé narazila na facebookové skupině Odstartujte svoji knihu. Informace o její, tehdy ještě plánované, knize jsem přijímala spíš pasivně, občas mi něco utkvělo v paměti a jindy jsem zase přečetla nějaký komentář. Ale už tehdy ve mně postupně klíčilo semínko toho, že bych si ji ráda přečetla. Krátce po vydání moje očekávání vzrostla přívalem pozitivních recenzí, které na mě na internetu vyskakovaly, a netrvalo to ani týden, abych si udělala jasno. Tuhle knihu jsem si prostě musela přečíst. A tak můžete hádat, jakou radost mi udělalo, když se mi sama autorka ozvala s tím, zda bych román nechtěla poslat…
