Knižní okénko

Nakresli mi beránka, řekl Malý princ

Jsou knihy, které přečteme a za týden už si nepamatujeme ani jména hlavních hrdinů. A pak ty, jež v nás zůstanou navždy, protože v sobě mají něco, co se nám zapíše hluboko do duše, a po jejich přečtení už nikdy nebudeme stejní jako předtím. Za roky, co čtu, jsem takových knih našla hodně, a přesto je mezi nimi jedna, která ve všech směrech vyčnívá – Malý princ.

Mé první setkání s Malým princem proběhlo v roce 2015, kdy na jeho motivy vyšel animovaný film. Viděla jsem tehdy asi patnáct minut, načež jsem to vypnula a už se k tomu nechtěla vracet. Teď už vám nejsem schopná říct proč, nejspíš mě to nebavilo, ale zároveň mi něco říká, že jsem tehdy ještě nebyla připravená se s Malým princem setkat.

O čtyři roky později, když jsem jezdila na brigádu do Brna a vždycky se po práci stavovala v Levných knihách, jsem na něj narazila na jedné poličce. Tehdy jsem samozřejmě věděla, jak moc oblíbený a známý tento příběh je, ale jinak pro mě jeho obsah byl utajený. A tak jsem se zcela spontánně rozhodla koupit si ho.

Uběhlo ale několik dalších měsíců, než jsem se konečně odhodlala s Malým princem seznámit. Stalo se to v březnu loňského roku. Spousta z nás na tom tehdy byla špatně, byli jsme vystrašení, zoufalí a zmatení, a já nebyla výjimkou. Toužila jsem po něčem, co mi pomůže, a najednou jsem se podívala na tu stále netknutou hubenou, bílou knížku v mé knihovně, a jako bych věděla, že právě ona je to, co potřebuju.

Ačkoli jsem pomalu nemohla udržet oči otevřené, jak moc velkou únavu jsem cítila, stejně jsem četla, dokud jsem někde uprostřed natvrdo neusnula. Ráno jsem se probrala, a jen co jsem se trochu rozkoukala, pokračovala jsem, než jsem se ocitla na konci. A pak jsem brečela a brečela, a když jsem se trochu rozkoukala, dala jsem druhou šanci animáku a brečela jsem zase.

Nejdřív jsem byla strašně naštvaná, že mě nikdo nevaroval. Neviděla jsem v tom příběhu žádnou naději, naopak jsem si připadala ještě hůř. Malý princ představoval tu kouzelnou dětskou naivitu, takové světlo ve tmě nepříjemného světa, jenž mě obklopoval – a najednou zmizel. Když opustil letce, připadalo mi, že opustil i mě.

Trvalo mi několik dní, které jsem netrávila jinak než přemýšlením o knize, než jsem se na to dokázala dívat i jinak. Vzhlédla jsem tehdy v noci k rozzářené obloze a uvědomila si, že Malý princ mě neopustil. Naopak, věřila jsem, že tam někde je. Místo toho, aby se schovával na poušti, vydal se domů; tam, odkud může dávat pozor na nás všechny.

Jak nás naučila liška, člověk se vydává v nebezpečí, že bude trochu plakat, když se nechá ochočit. A já jsem plakala hodně, a přesto nelituji, že jsem dovolila Malému princi, aby si našel cestu do mého srdce.

Malý princ v sobě ukrývá spoustu důležitých myšlenek a já bych vám teď mohla říct, které z nich mě zasáhly nejvíce, a co jsem si z toho všeho odnesla, ale stojím si za tím, že s touto knihou by se měl každý seznámit sám za sebe. Přečíst si ji, až bude cítit, že přišel ten pravý čas, a najít si v ní to, co zrovna potřebuje slyšet.

Za ten rok jsem Malého prince navštívila ještě mockrát a pokaždé se mu podařilo mi poradit; ať už jsem se na něj obrátila s jakýmkoli problémem, našla jsem v tom úzkém svazku odpověď.

10 komentáře

  • Karin

    Moc hezky jsi to sepsala – líbí se mi to, jak sis k ní našla cestu i „díky“ covidu. Já mám ten příběh spojený s jedním chlapcem, kterému jsem přezdívala Malý Princ, protože byl pořád zasněný a v duchu byl dítě, i když mu táhlo na třicet… Takže tohle je srdcovka.

  • Petra

    Miluju Malého prince.. už od malička. Štěstí bylo, že jsem si jej vytáhla i u maturity. ❤ Naprosto s tebou souhlasím s tvým posledními řádky v tomto článku! Moc hezky napsáno!

  • Blogerka Klárka

    Osobně jsem si Malého prince vybrala i k maturitě. Měl v sobě schovaný příběh a spoustu možných vysvětlení, podle toho, jak si jednotlivé symboly přebral samotný čtenář. Otvíralo se mi tak velké pole možností, jak o knize případně mluvit.
    Poprvé jsem měla knihu v ruce asi ve dvanácti, ale tehdy jsem ji nechápala. Nebyla to pohádka, nedocházel mi význam symbolů. Pochopila jsem ji až jako dospělá. A to ještě ani nejde s jistotou říct, jestli tak, jak bylo zamýšleno autorem. Nebo, byla vůbec nějaká autorova verze, jak příběh pochopit?
    Asi to ale není kniha, kterou bych četla znovu. Vím, že spousta citátů pochází právě z Malého prince. Že se dělají tetování se symbolikami k této knize. Že tento příběh lidi milují. Já mezi nimi ale asi úplně nejsem… 🙂

    Blogerka Klárka

  • Barborah

    Malý princ je opravdu klasika, stálice a je vhodná pro každého. Každý si tam najde něco, co zrovna potřebuje slyšet nebo pochopit. Já tuto knihu kdysi dostala k Vánocům od mamky, ještě jako hodně malá a četla jsem ji několikrát, mám ji ráda 🙂

  • .

    Malý princ je už pár let moji nejoblíbenější knihou.. Mám doma bezmála 20 různých vydání a čtu ho každý rok. Pokaždé mi dá něco navíc. ❤

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial