• Knižní okénko

    Nakresli mi beránka, řekl Malý princ

    Jsou knihy, které přečteme a za týden už si nepamatujeme ani jména hlavních hrdinů. A pak ty, jež v nás zůstanou navždy, protože v sobě mají něco, co se nám zapíše hluboko do duše, a po jejich přečtení už nikdy nebudeme stejní jako předtím. Za roky, co čtu, jsem takových knih našla hodně, a přesto je mezi nimi jedna, která ve všech směrech vyčnívá – Malý princ. Mé první setkání s Malým princem proběhlo v roce 2015, kdy na jeho motivy vyšel animovaný film. Viděla jsem tehdy asi patnáct minut, načež jsem to vypnula a už se k tomu nechtěla vracet. Teď už vám nejsem schopná říct proč, nejspíš mě…

  • Povídání u čaje

    Nepopsaná strana papíru

    Ručičky hodin se pomalu blíží ke dvanáctce, zbývají minuty, než budu muset sundat svůj kalendář ze zdi a pověsit místo něj na dalších dvanáct měsíců zase nějaký nový. Sedím v šedém ušáku a právě svými myšlenkami plním poslední stranu deníku. Dám si záležet na poslední větě. A pak vstanu, uložím ho do krabice pod svou postelí a vytáhnu další, který tam mám už několik měsíců nachystaný. Otevřu ho. A píšu. Stojím před gymnáziem, které má být pro následující čtyři roky místem, kam se budu den co den vracet. Téměř nikoho tam neznám. Netuším, kde je učebna, do níž mám první den jít. Beru do rukou novou knihu a začítám se…

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial